My a Pat Parelli

V roce 2003 jsme koupili šestnáctiletou klisnu Gabru, protože jsme potřebovali staršího hodného provozního koně. Později se ukázalo, že tato koupě byla velmi neuvážená, protože Gabra ve svém dosavadním životě pouze dávala hříbata, pásla se na pastvině a občas se na ní někdo jel projet na vyjížďku. I u nás se na vyjížďkách většinou chovala velmi způsobně jako hodný kůň. My jsme ale od ní očekávali, že bude fungovat především na jízdárně jako provozní kůň. Svůj nesouhlas nám začala dávat najevo jednak velmi sprostým shazováním jezdců, přičemž některé pády končily vážnými úrazy, a dále tím, že když se jí něco nelíbilo, tak byla ochotna opustit místo i přes člověka. Vsadili jsme na metodu přirozeného partnerství koně a člověka podle Pata Parelliho a pozvali jsme pana Bednáře z Domášova, který byl v té době již známý propagátor a učitel této metody.

Pan Bednář si s ní "pohrál" a nám vysvětlil, co a jak s ní máme dělat. Někteří členové oddílu u něj absolvovali začátečnický kurz této metody s tím, že jsme s ním byli i nadále v kontaktu. Postupně někteří členové oddílu absolvovali i další pokročilejší kurzy. S Gabrou to nebylo lehké. Občas jsme byli zoufalí, že se nám to u ní nepodaří, protože si často hrála na rodeového koně. Byl to běh na dlouhé trati, ale naše trpělivost se vyplatila. V roce 2006 jsme dosáhli toho, že tato kobyla fungovala na jízdárně i pod mírně pokročilejšími dětmi jak se sedlem tak bez sedla, což byl u ní jeden z největších problémů. Byli jsme moc rádi, protože jinak to byla velmi milá kobyla, kterou děti milovaly.

Postupně jsme začali učit komunikovat s námi pomocí této metody všechny ostatní koně. S některými to bylo lehčí, s některými těžší. Zjistili jsme, že čím je kůň mladší, tím jednodušší je výuka této komunikace s ním, ale naučí se to i starší koně. Jenom to trvá déle. Dnes nemáme v oddílu žádného koně, který by nezvládal alespoň základy. Se všemi se snažíme pokračovat dál. Totéž se týká členů oddílu. Každého nově příchozího člena učíme tímto způsobem komunikovat s koňmi. Snahou u nás v oddílu je, aby pokud možno každý člen měl alespoň základy získané od ostatních členů oddílu. Pokud by měl někdo zájem, může se zúčastnit nějakého kurzu u zkušeného odborníka, kterých je už v dnešní době celkem dost. Samozřejmě podporujeme případný zájem se v této metodě zdokonalovat a účastnit se dalších kurzů. Od roku 2003 jsme s panem Bednářem pravidelně spolupracovali do roku 2007, pak u nás kurzy vedl pan Lajda z Velenova.

Metoda přirozeného partnerství dle Pata Parelliho je založena na znalosti sedmi her. Jsou to takové pilíře, na kterých se staví dál. Pomocí těchto her se prohlubuje důvěra mezi člověkem a koněm, dále se vyvažuje respekt a důvěra, odstraňuje se obava koně ze stísněných prostor, kůň se ohýbá, učí se odpovědnosti, tzn. že jde určeným směrem danou rychlostí a ani ho nenapadne jít jinam či zastavit. Pomocí těchto her se dá ze země si připravit mladého koně na práci pod sedlem, aby reagoval jemně na pobídky, aby kůň bez problémů nastupoval do přepravníku...

Přestože jsme oddíl zaměřený na parkurové skákání, považujeme i pro toto zaměření komunikaci s koňmi pomocí metody Pata Parelliho za velmi důležitou.

Kromě této metody používáme i metodu napojení a následování od Monthyho Robertse. Tuto metodu nejčastěji používáme, když kůň provede nějakou lumpárnu. Oni i vychovaní koně občas zkusí na své vychování zapomenout.